Je 8. červen a u nás vrcholí přípravy na další výpravu. Tentokrát k našim západním sousedům. Německo, Švýcarsko, Rakousko a troška Itálie. K tomu tři jezdci na dvou strojích. René na Transalpu a my s naší Barborkou. Balení nám jde tentokrát přeci jen o poznání lépe, než minule. I když jedeme na delší dobu (10 dní), bereme po zkušenostech méně věcí. Zrovna se chystám na balení posledního kufru, když volá René. Oznamuje nám neradostnou zprávu. Jedeme sami. Jeden "plechovkář" se vydal za zatáčkou do protisměru a náš kamarád už neměl šanci zabránit střetu. Jeho motorka poklekla na zlomených vidlicích a René si odložil ruku na několik týdnů do sádry. Ach jo. Všichni jsme se tak těšili. Tak brzké uzdravení, kámo. Však my se tam společně ještě podíváme.
V pondělí ráno nás vítá vymetená obloha, kterou protínají pouze stopy vysoko letících letadel. Vyrážíme (na nás) brzo a před devátou již tradičně zastavujeme na motorkářské pumpě "U zabitého". Jelikož máme dnes na plánu téměř 500 km, čeká nás dnes i porce "dálničních" kilometrů. Tak hurá do toho. Nuda zvaná D5 až na hranice. Pravda je, že dálniční jízdy nepatří k nejzábavnějším, ale my si umíme vážit i maličkostí, jako jsou zelená pole, vůně lesa kterým projíždíme nebo zřícenina hradu na kopci u cesty. A tak nám jízda rychle utíká. První zastávku volíme na poslední české pumpě u Rozvadova a už jsme v Německu. Na exitu 72 opouštíme dálnici a míříme na Weiden. Dojíždíme skupinu německých motorkářů. Na chvilku se připojujeme.
Společná cesta netrvá dlouho. Uhýbáme na silnici č. 470. Od obce Pegnitz je tato cesta značená jako panoramatická. Něco na tom určitě bude. Hned první odpočívadlo, které navštěvujeme, nám svou krásou vyráží dech.
Když přijíždíme k Pottensteinu, teplota atakuje 35°C. Vzduchové chlazení našich těl již není dokonalé, ale rozhodně nejme blázni, abychom jezdili v kraťasech a tričkách, Okolní krajina se postupně mění. Oblast, kterou projíždíme, připomíná Teplické skály v ČR. Skalní města, "Ďáblova jeskyně" a spousta dalších - podobných - atrakcí, čekajících na davy turistů.
Projíždíme první vracečky tohoto výletu a už brzdíme u další atrakce v obci Muggendorf. Tou je muzeum modelové železnice velikosti S (1:64). Tato velikost u nás není moc známa. Není divu. Vyráběla se pouze v Německu v letech 1947 - 1960. Díky nadšení majitele muzea můžeme vidět kompletní výrobní program, který byl pro tento rozměr k dispozici.
Zatímco se věnuji obdivování vystavovaných exponátů, Majka dává přednost kávě a likvidaci nánosů mušek na našich hledích.
V Ebermannstadtu se loučíme s 470kou a po projetí Buttenheimu a Bambergu se naším dalším průvodcem v cestě na západ stává silnice č. 22. V této oblasti Německa je velmi populární stará móda hrázděných domů, kterých je tu nepočítaně. Jak velmi moderních, tak i starých a v původním stavu.
Ebrach. Další plánované zastavení na naší cestě Bavorskem. V tomto městě se nachází jeden z nejznámějších německých klášterů. Konkrétně se jedná o cisterciánský klášter z roku 1127. Je obrovský a velmi působivý. Určitě by si zasloužil delší zastavení, než 40 minut, ale čas nás tlačí.
Při prohlídce interiérů chrámu, který je součástí celého komplexu, máme neobyčejné štěstí. Duo místních varhaníků zrovna nacvičuje složité pasáže známých skladeb, a tak si můžeme vychutnat úžasnou akustiku této stavby. Tohle bych vydržel poslouchat hodiny a hodiny.
Když vycházíme ven, mám chuť okomentovat chlapíka, který zrovna hodlá vstoupit do prostor chrámu. Je jen v kraťasech s vyvaleným pivním mozolem. Tričkem se rozhodně obtěžovat nehodlá. Majka mě naštěstí včas odtahuje pryč. Je to Čech.
Raději opět sedáme na Barborku a odjíždíme dále na západ. Míjíme pomyslné hranice mezi Bavorskem a Bádenskem-Wurttenberskem. Zaznamenáváme to ale pouze pomocí mapy. Navenek je vše stále stejné. Snad jen to horko. Teploměr ukazuje 37,5°C. Je potřeba důsledně dodržovat pitný režim. Horko, únava a dehydratace je velmi nebezpečný mix.
Opět zrychlujeme po dálnici č. 3 a 81. Do cíle dnešní etapy je to už jen kousek. Exit č. 3 nás odklání na okresku č. 27. Ta by nás měla doprovodit až do města Mosbach, kde máme domluvené ubytování. Asi 30 km před zastavujeme ještě jednou. Vlevo ve stráni u silnice vidím velkou maketu rakety. Z dálky mi připomíná Ariane 5, a tak dávám blinkr a už se drápeme po šotolinové cestě vzhůru. V odhadu jsem se nespletl. V nedalekém městě se totiž narodil jeden z hlavních konstruktérů této pýchy Evropského kosmického výzkumu.
Po tomto nečekaném "průzkumu" již pokračujeme nerušeně do místa ubytování. Na to, že jsme dnešní den brali pouze jako přesun, tak jsme si ho báječně užili. Jen to vedro bylo úmorné. Zítra nás čeká trocha kultury a pak téměř 200 kilometrů krásných horských cest německého Schwarzwaldu.
0 komentářů:
Okomentovat