středa 27. května 2015 |

Dánsko, 9. den a malé shrnutí

     Skupiny opilých východních Němců nám už večer dávají najevo, že tato noc nebude z nejklidnějších. René sahá do zásob a vytahuje lék od pana Danielse. Funguje. Před půlnocí usínáme spánkem spravedlivých.
     Jelikož nemáme pevný časový rozvrh dnešního přesunu, dáváme si ráno opravdu načas. Kemp opouštíme po jedenácté hodině. Po pár desítkách kilometrů najíždíme na dálnici směrem Berlín. Začíná polykání kilometrů a vytváření placky na pneumatikách (což zejména na mých pneu Pirelli Scorpion jde nepříjemně rychle).
     A13 nás vede k Drážďanům. U začátku obchvatu nastane veselá chvilka, když jedna navigace čehý a druhá hot. Po drobných zmatcích pokračujeme k nedaleké hranici a po D8 už brázdíme českou krajinu. Barborka má malé výročí. Její tachometr se překulil přes magickou hranici 10.000 km.
     U Nové Vsi se rozdělujeme. René a jeho Alpík míří ke Slanému, my s Barborkou pokračujeme rovně na Prahu. Večer si posíláme SMSky o šťastném návratu.
 
 
Dnes jsme najeli 537 km.
 
Celkově jsme za 9 dní urazili vzdálenost 3.454 km.
Přesto že jsme jezdili "na pohodu", pouze dva dny jsme najeli méně než 300 km.
Průměrná spotřeba u Barborky byla 5,02 l/100 km. U Alpíka pak nepatrně vyšší.
Za celou dobu oba stroje fungovali skvěle. Jen pneu na Barborce jsou po smrti.
 
 
Několik postřehů k Dánsku:
 
Benzín stojí 10,5 - 11,2 DKK/litr
Kemp (motorka + stan + 1 osoba) cca 100 - 120 DKK/noc
Trajekt Gedser-Rostock: 56 EUR
 
Síť čerpacích stanic poměrně hustá. V každé větší vesnici najdete pumpu.
Řidiči velmi ohleduplní, jezdí se klidně a předpisy se dodržují (i rychlostní).
Rychlostní limity jsou 50/80/110.
Parkování s motorkou není nikde problém.
Do kempu potřebuje člověk (nebo skupina lidí) kempinkovou kartu - vydají ji bez problému v prvním kempu.
Většina recepcí v kempech končí v 19:00 h. Závory fungují do 22:00. Pokud se přijede pozdě, stačí formality vyřídit druhý den ráno.
 
Obecně nás v Dánsku překvapila krásná krajina (zejména západ a sever země), neuvěřitelně milí a usměvaví lidé a všeobecná znalost angličtiny.
 
 
 
DÁNSKO, NEŘÍKÁME S BOHEM, ALE NA SHLEDANOU!!!
 
 
P.S. Chtěl bych poděkovat skvělému společníku, parťákovi a "kamarádovi do deště" Renému. 
 
 

Dánsko, 8. den

     Poslední noc v Dánsku uběhla jako voda. Probouzíme se do chladného rána. V kempu je naprostý klid. Ticho ruší jen křik dovádějících ptáků.
 
 
     Pomalu balíme - dnes nám to obzvláště trvá - a vyrážíme do nedalekého města Roskilde. Nejdříve jedeme na severní konec. Zde je umístěno vikingské muzeum, které představuje stará plavidla a život vikingských námořníků.
     Vnitřní expozice zahrnuje několik zachráněných lodí z archeologických vykopávek,
 
 
     ukázku života na lodi válečné i obchodní, malé kino a obchod se suvenýry.
 
 
     Ve venkovní expozici jsme si prohlédli několik věrných kopií vikingských lodí. Od těch nejmenších říčních člunů, až po velkou válečnou loď. Všechny exponáty byly budovány pomocí starých technik. Dozvěděli jsme se, že výroba plachty trvá více než 8.000 pracovních hodin.
     Asi nejzajímavějším exponátem je rekonstrukce malé válečné lodi o délce 17,5 m, která pojmula až 30 bojovníků.
 
 
     Na této lodi podnikla skupina nadšenců v letech 2007 a 2008 plavbu z Roskilde severní cestou do Dublinu a jižní cestou zpět.
 
 
     Po prohlídce muzea přejíždíme k nedaleké Roskildské katedrále. Mohutná budova je známa jako místo posledního odpočinku dánských vládců. Atmosféra uvnitř je velmi ponurá.
 
 

 
 
 
 
     Po tomto silném zážitku se rádi vydáváme na další cestu skrz sytě zelený dánský venkov. U města Stege přejíždíme další zajímavý most,
 
 
     a vjíždíme do oblasti geocentra Mons Klint. Lákadlem pro více než čtvrt milionu turistů ročně je 6 km dlouhý útes s výškou až 128 m. Zároveň se také jedná o největší naleziště trilobitů v Dánsku. Parkujeme u budovy vzdělávacího centra a vydáváme se na značenou patnáctiminutovou procházku. Po (údajně) 600 schodech sestupujeme pod mohutný útes.
 
 
     Jdeme se projít kus po pláži. Ještě, že máme pevné motorkářské boty. V žabkách bychom balancovat na oblázcích opravdu nechtěli.
 
 
     Koukáme do mapy a René navrhuje, že můžeme část útesu obejít. Prý by tam měl být pohodovější výstup. Doslova zaznělo: "jen pár schůdků!!!" Jaká byla realita?
 
 
     Asi 700 schodů a pak kopec dolů k parkovišti. A trvalo to rozhodně déle, než 15 minut. Hodně jsme se zdrželi a začínáme mít problém s časem. V 17:45 nám odjíždí z Gedseru trajekt do německého Rostocku. A GPSka ukazuje dojezd 17:42. Ach jo. Nasedáme na mašiny a jen co se trošku ohřejí, nasazujeme velmi svižné tempo. Dánové jsou opravdu úžasní. Nikdy jsme je neviděli někam pospíchat nebo porušovat dopravní předpisy. Nyní nám sami uvolňují cestu, pouští dopředu ve frontě před semafory a v jedné koloně nás paní vybízí, ať předjedeme odstavným pruhem. Prý policajtů se bát nemusíme. Opravdu úžasní lidé.
     Do Gedseru nakonec dorážíme v dostatečném časovém předstihu. Obsluhující chlapík se nám dokonce omlouvá, že trajekt bude mít zpoždění. Měl. Celých 7!!! minut. Byla nám přidělena řada 12, kde jsme zaparkovali a čekali na další pokyny.
 
 
     Během chvilky jsme všichni na palubě a ještě než přikurtujeme motorky, loď vyplouvá na dvouhodinovou cestu do Rostocku.
 
 
     Čas odpočinku. Objevujeme lodní restauraci a jdeme na výbornou večeři. Ani se nenadějeme (stačili jsme sotva tři chody) a už v dáli vidíme přístavní budovy. Rychle ještě zvládáme kávu a už proplouváme kolem nedalekého majáku.
 
 
     Je to přesně ten maják, který jsme navštívili 2. den našeho putování. Náš okruh Dánskem se tímto uzavřel.
    
     Ještě přespíme ve východoněmeckém Plau am See a zítra nás čeká přesun domů.
 
     Dnes jsme ujeli 332 km. Z toho cca 100 v "lehce" sportovním režimu.
úterý 26. května 2015 |

Dánsko, 7. den

     Ráno vyrážíme dohánět resty ze včerejška. Nedaleko kempu máme na plánu návštěvu dvou kostelů. První z nich  - římskokatolický Sct. Albani Church je v této zemi dosti netradiční. Většina z Dánů jsou anglikány. Opět máme štěstí a můžeme se zaposlouchat do varhanní skladby, kterou zrovna nacvičuje místní varhaník. Burácivé tóny se rozléhají celým kostelem a vibrují až v morku našich kostí.


 
     Na druhém konci náměstí je pak anglikánský kostel St. Knud's Church.
 
 
     Po cestě zpět k motorkám navrhuji návštěvu místní pekárny. Výborné sendviče, káva a pečivo na cestu je doprovázeno úsměvy milých prodavaček. Krásné ráno.
 
     Proplétáme se změtí jednosměrek - chvilku se záhadně ocitáme i na cyklistické stezce - a opouštíme Odensee po silnici č. 9 k zámku Egeskov. Jak jsme vděční paní z Aalborgu a včerejší časové tísni. Místo pro kempování, které jsme původně měli vyhlídnuté, je plácek cca 20x20 metrů s malými záchodky, bez sprch a bez jakéhokoliv dalšího zázemí.  
     Za vstup do zahrad a prohlídku zámku chtějí vstupné ve výši 450 Kč. To se nám zdá poměrně hodně. A když vidíme davy lidí, proudící do místního parku, návštěvu této památky vzdáváme. Však ještě zámků uvidíme dost.
     Egeskov rychle opouštíme a míříme vstříc třetímu největšímu visutému mostu na světě - Storebaelt. Spojnici mezi ostrovy Sjaelland a Fyn v délce více než šesti kilometrů tvoří dvouproudá silnice v obou směrech a dvojkolejná železniční trať. Samotný silniční most měří 3.790 metrů, pilíře dosahují výšky 254 metrů a hlavní pole má světlou výšku 65 metrů nad mořem, takže zde mohou podplouvat i ty největší námořní lodě. Za přejezd tohoto obra se platí 125 DKK za motorku nebo 225 DKK za auto. Neuvěřitelný zážitek.
 

 
     Po drobných zmatcích při placení poplatků na mýtnici sjíždíme z dálnice k vesnici Trelleborg. Zde archeologové před pár desítkami let odkryli pozůstatky starodávné vikingské vesnice.
 
 
     Ve vesnici bylo 16 obytných budov uvnitř ochranného valu a 15 vně. Počet obyvatel je odhadován na 500-700. Dodnes jsou patrné půdorysy budov a ochranný val.
 
 
     Připojené muzeum zobrazuje život v takové vesnici. Vše je dotaženo do nejmenších detailů.
 
 
     Trelleborgské muzeum opouštíme se zavírací hodinou (16 h). Míříme dále na severovýchod. Zastavujeme na krátkou prohlídku vodního zámku Frederiksborg Slot,
 
 
 
     nahlédneme ke královskému prázdninovému paláci ve Fredensborgu,
 
 
     a nakonec přijíždíme po silnici č. 6 do Helsingoru, kde nás navigace vede přímo na parkoviště u hradu Kronborg. "Být, či nebýt", přesně takto se ptá duch v Shakespearově Hamletovi. A právě příběh dánského kralevice Hamleta se odehrával na tomto hradu z roku 1492. Nás naštěstí nikdo na souboj s meči nevyzývá, takže si nerušeně prohlížíme hrad ze všech stran.
 
 
 
     Dominanta této stavby nás vyprovází ještě hodný kus cesty směrem ke Kodani. Tu objíždíme po obchvatu a na její jihozápadní straně v části Ishoj nacházíme vyhlídnutý kemp. Je již téměř tma. Uvědomujeme si, jaký obrovský rozdíl je ve světle v tuto dobu u Kodaně a na severu Dánska.

     298 kilometrů bylo dnes proloženo množstvím zastávek, takže nám to ani nepřišlo. Tedy až na ten čas.

Dánsko, 6. den

     Dnes ráno nás opět čeká balení stanů. Už máme praxi, a tak je celý proces podstatně rychlejší. V devět parkujeme u recepce vyřídit nutné formality. Velmi milá "paní domácí" nám ještě dává typ na pěkný kemp v Odensee. Kdybychom tušili, jak se nám toto doporučení bude později hodit...
     Přehazujeme nohy přes sedla a vyrážíme na jih po dálnici č. 13 do Viborgu a dále silnicí č. 16 do Monstedu. Zde uhýbáme podle ukazatelů k místní atrakci - největším podzemním vápencovým dolům v Evropě. Monsted Kalkgruber vznikly jako zásobárna vápence pro nedalekou vápenku (je také přístupná návštěvníkům).
 
 
     Délka podzemních chodeb činí 60 km. Návštěvníkům je přístupno kolem 4 km, z nichž jsou dva kilometry cest osvíceny. Mezi vápenkou a dolem pendluje za drobný poplatek 90 DKK starý důlní vláček. Doly byly aktivní od roku 1840. Vybaveni několika silnými baterkami vstupujeme do tajemné hlubiny. Atmosféra je úžasná.
 
 
 
 
 
 
     Uprostřed přístupných jeskyní, v jednom z největších dómů, se promítá film o historii této oblasti Dánska a výrobě vápna. Velmi zajímavých 12 minut. Po kulturní pauze se ještě vydáváme k uzavřené části dolů. Zde má firma Arla vytvořenou dozrávárnu sýrů Hőhlen Käse. Při stálé teplotě 8°C a vlhkosti vzduchu 98% trvá celý proces osm týdnů. Denně vyjde z této produkce 11.500 kg sýra. Měli jsme možnost kousek ochutnat a za oba dva: MŇAM!!!
 
 
      Po prohlídce a degustaci vyrážíme dál. Vracíme se zpět na dálnici a uháníme do Aarhusu. Chceme navštívit místní katedrálu, ve které jsou největší dánské varhany z roku 1730. Mají 6.352 píšťal s 89 hlasy. Katedrála i varhany jsou nádherné. Zážitek je umocněn zkouškou místního pěveckého sboru. Z jejich umění a akustiky katedrály máme husí kůži po celém těle.
 
 
     Další otáčky kol našich věrných strojů vedou k nejvyšší hoře Dánska Ejer Bavnehoj. Podřazujeme na druhý rychlostní stupeň (z důvodu zatáčky ;-) ) a vyjíždíme na vrchol ve 170 m.n.m.
     Pořizujeme vrcholové foto
 
 
     a z vyhlídky si užíváme výhled na velkou část Dánska.
 
 
     Opět nás začíná tlačit čas. Vracíme se kousek na rychlostní komunikaci  E45. Dálniční tempo udržujeme až k exitu 57. Na silnici č. 30 dojíždíme kolonu aut. Vlečeme se sedmdesátkou, předjíždět se nedá. S hrůzou zjišťuji, že se mi klíží oči a nejsem ani schopen přečíst SPZku auta před sebou. Tak tohle NE. Mikrospánek je velmi nebezpečný. Na prvním odpočívadle zastavujeme. Omlouvám se Renému, ale nejsem takhle schopen jet dál. Je na tom stejně. Na dvacet minut usínáme na lavičkách.
     Osvěženi krátkou pauzou a energetickými žvýkačkami dojíždíme do Jellingu. U místního kostela jsou umístěny dva runové kameny. Menší z roku 955 a větší z roku 965 jsou nazývány křestními listy Dánska.
 
 
     Je téměř sedm hodin večer. Původně jsme na dnešek měli v plánu dojet k hradu Egeskov. Po krátkém výpočtu víme, že nemáme šanci. Vytahuji z peněženky papírek od paní z Aalborgu. Do navigace zadáváme adresu kempu v Odensee.
 
 
 
     Hodina cesty za doprovodu paprsků zapadajícího slunce a jsme v rodinném kempu nedaleko centra města. Adventure menu, panák na dobrou noc a skok do spacáků. Další krásný den za námi.
 
 
     Dnes to vydalo na 359 časově velmi náročných kilometrů. 


pondělí 25. května 2015 |

Dánsko, 5. den

     První noc v Aalborgu utekla jako voda. Probouzíme se do krásného rána. Vítr se zklidnil a po dešti ani památky. V klidu snídáme. Dnes máme odpočinkový den. Dopoledne nás čekají dvě blízká muzea (otvírají až v 10h).
     První z nich - Forsvars museum přibližuje na 5.000 m2 uvnitř a 5.000 m2 venkovní plochy tanky, děla, vojenské vybavení a historii obrany Aalborgu. Zajímavostí je, že vnitřní expozice je umístěna v hangáru, který postavili Němci v roce 1940. Většinu exponátů je možné detailně prozkoumat.
 
 
     Po prohlídce se přesouváme do muzea námořnictví. Není daleko. V hlavní budově jsou nádherné modely historických lodí, parních strojů, ale i záchranářské obleky a vybavení. Vše dotažené do nejmenších detailů. Venkovním exponátům vévodí torpédový člun a ponorka třídy Delfín. Samozřejmě vše přístupné.
 


     Opět obdivujeme námořníky, kteří na těchto strojích sloužili. Vystavený kus je dokonce držitelem rekordu, při kterém tato ponorka zůstala pod vodou 29 dní a nocí bez vynoření.
     Do obou muzeí je společné vstupné 100 DKK. Pokud se vstupenky kupují zvlášť, pak 50 DKK do vojenského a 80 DKK do námořního muzea. Dalo by se zde trávit mnoho hodin. K dispozici krom dětských koutků je i plynový gril pro barbecue party.
     My jsme si dnes nenaložili maso, a tak se vracíme do kempu, vaříme jídlo a po nezbytné kávě vyrážíme na odpolední vyjížďku.
 
     První kilometry nás vedou do severního Aalborgu. Konkrétně na místo zvané Lindholm Hoje. Na tomto místě odkryli archeologové počátkem padesátých let minulého století zbytky vikingské vesnice a obrovské pohřebiště čítající více než 700 hrobů. Většina hrobů je stavěna do typického tvaru vikingské lodě. Historici se domnívají, že toto místo bylo Vikingy používáno kolem roku 1000 - 1200 n.l.
 

 
     Pod zamračenou oblohou opouštíme Aalborg a po dálnici č. 11 míříme na severozápad k městu Aabybro. Začínají padat první kapky. René dává pokyn k zastávce pod mostem a navléknutí nepromoků. Můj pochybovačný pohled v klidu přehlíží. Opět měl pravdu. Jen co jsme vyjeli, schytali jsem neuvěřitelný slejvák. Naštěstí netrvá dlouho. Déšť končí stejně rychle, jako začal, a tak u Lokkenu již jedeme v suchu. Blížíme se k Lonstrupu a máme před sebou další zastávku. Starý, opuštěný maják je zde nechán napospas svému osudu v závějích písečných dun. Ochranné zdi jsou rozbořené nebo zaváté a písek si tak bere zpět místa, která mu byla násilím odejmuta.


     Zpocení z výstupů na duny se vracíme k mašinám. Po dešti se oteplilo a teď na nás dotírají hejna protivných mušek. Ujedeme jim. Plánovanou zastávku a prohlídku města Hirtshals měníme vzhledem k času za zastávku na pumpě a pizzu. Byla výborná.
     Po silnicích č. 597 a 40 dojíždíme do Skagenu. Odtud už je to jen kousek na parkoviště Grenen, odkud je možné pěšky dojít na nejsevernější cíp Dánska, kde se potkává Baltské a Severní moře. Dále už to opravdu nejde. Pro nás to také znamená, že se od této chvíle vracíme zpět. Dosáhli jsme nejvzdálenějšího místa.



     Ještě se kocháme pohledem na loď převážející zkapalněný zemní plyn. Tato kráska, která kotví nedaleko měří 288 m a má výtlak 121.597 tun.


     S postupujícím soumrakem se loučíme s Grenenem a vyrážíme zpět do Aalborgu. Ještě v půl jedenácté, kdy dorážíme do kempu, není tma.

     Dnes jsme ujeli "jen" 257 km a dalších 7 km jsme nachodili pěšky. Příjemný odpočinkový den.


středa 20. května 2015 |

Dánsko, 4. den

     Sténání větru, svist vrtule tepelné elektrárny, šum rozbouřených vln na moři a dvě chrápající jednotky. Takto vypadala noc v oblasti Hvide Sande. Spalo se dobře. Unaveni předchozím dnem a posilněni jamajským rumem jsme nevěděli o světě až do brzkého rána. A jaké to bylo ráno. Vítr byl stále silný, ale sluníčko již vysoušelo spousty vod z nočního deště. Krásný začátek nového dne.
     Vyrážíme. Jízda mezi Bjerregaardem a Lemvigem je jako z pohádky. Ač jedeme jen pár metrů nad mořem, pocitově projíždíme náhorní plošiny někde v Alpách. Všude okolo nás širé louky, nádherná stavení s doškovými střechami a na silnicích naprostý klid. Při maximální povolené rychlosti 80 km/h máme spoustu času na vstřebávání dojmů všemi smysly.



     Je to opravdová nádhera. O Dánsku se říká, že je to "placatá" země bez hor a hlubokých údolí. Je to pravda, ale krajina se stále vlní a silnice ji věrně kopírují.
     Ani se nenadějeme a sjíždíme do přístavního města Lemvig. Zastavujeme u staré mariny, kde dáváme pauzu na kávu. Obdivujeme kouzlo starých rybářských lodí, které zde jsou nechány napospas osudu.


     Po krátké pauze a drobné údržbě našich strojů (mazání řetězu), pokračujeme po silnicích 565 a 11 do městečka Ydby. Zde odbočujeme na 527 a zanedlouho vidíme před sebou dominantu obce Vestervig - kostel Vestervig Kirke. Parkujeme na jednom z vyhrazených parkovišť a jdeme na obhlídku. Kostel momentálně prochází rozsáhlou rekonstrukcí, a tak není jeho interiér přístupný veřejnosti. Musíme se tak spokojit pouze s vnější obhlídkou.





     V sílícím větru se snažíme uvařit malý oběd. Klid polední siesty ukončuje přicházející bouře. Takže rychle zabalit, nasadit nepromoky a hurá do víru dešťových kapek. Ve střídavém lijáku, přeháňce a ještě větší průtrži mračen míříme do města Hanstholm. Kousek před ním nepříznivé počasí končí jak mávnutím kouzelného proutku. Na parkoviště u muzea Atlanstkého valu tak přijíždíme za doprovodu slunce a polojasné oblohy. Odkládáme nepotřebné vrstvy oblečení a jdeme po trase naučné stezky k místnímu muzeu děl a bunkrů. 



     Paní v informacích nás upozorňuje, že muzeum za čtvrt hodiny zavírá, ale že pokud chceme, ať pokračujeme dále po turistickém chodníku. Nedaleko se nachází stejný bunkr jako muzejní. Jen prý není zrekonstruovaný a vstup do něj (jak jinak) je na vlastní nebezpečí. Samozřejmě jdeme. Celá trasa má něco kolem 2 km. K vidění je krom dělostřeleckého bunkru i muniční sklad, pěchotní srub a zrekonstruovaná muzejní železnice starého muničního vláčku.
     Z Hanstholmu pokračujeme po 26, 29 na malou silničku č. 569, která nás přivádí do oblasti Bulbergvej. Zde by se mělo nacházet další muzeum věnované obraně Dánska před vyloděním spojenců za druhé světové války. Muzeum se nám nedaří nalézt. Zato si užíváme krásné přírody u pobřeží. Trochu mi to tu připomíná rozsáhlá vřesoviště v Irsku.


     Obloha na jihovýchodě se začíná černat. René volí nepromok, já vsázím na kvalitu výrobků PSÍ HUBÍK. Dohnalo nás to. Pravda, kroupy jsme tu ještě neměli. Na jednom semaforu ke mně René přijíždí a říká, že teď už budou padat snad jen ty trakaře... Má pravdu, předseda.
     Počasí se postupně zlepšuje a my přes Fjerritslev a Nibe přijíždíme do Aalborgu. Zde máme v plánu zůstat dva dny. Kemp máme vyhlídnutý přímo v centru města. Díky navigaci ho nacházíme naprosto bez problémů. Vybalujeme, vaříme večeři a těšíme se na zítřejší den, kdy dobudeme nejsevernější místo Dánska. Dobrou noc.

     Díky stylu jízdy v Dánsku se nám dnes podařilo na trase dlouhé 300 km stáhnout spotřebu pod 4l/100 km u obou strojů.