Odpočinkový den, který měl být hned po příjezdu do Nauders, byl přeložen až na dnešek. A proč? Protože Majčin "šestý smysl" nějak nevěřil informacím o otvírací době místní pevnosti, kterou jsme hodlali navštívit. Změna programu vyhrazena ☺.
I když je naplánováno jen málo kilometrů, o zážitky rozhodně nouze nebude. Majka dnes vyhlašuje oddychový čas, a tak vyrážím sám. Hned z Nauders stavím před Barborku první výzvu. Tou je přejezd vrcholu Norbertshőhe. Z města lehké stoupání a pak jedenáct nádherných utažených vraceček k hranicím se Švýcarskem.
Oblíbená silnice 27 mě tentokrát vede přímo na sever. Mám tu vyhlídnutou zastrčenou a částečně i zapomenutou starou vojenskou silničku, která věrně kopíruje státní hranice Švýcarska a Rakouska. Moc údajů o ní nelze najít, takže hurá na průzkum. Myslím, že i Barborka má tyto výzvy ráda. Silnice je v perfektním stavu, ...
... plná zatáček...
... a úzkých, temných tunelů.
Naprosto úžasných devět kilometrů, které nejsou pro rychlou jízdu, ale pro silný zážitek.
Jsem zpět v Rakousku a do Pfundsu již sjíždím po "nové" silnici. Je rozhodně rychlejší variantou a koneckonců, prudké zatáčky v 16% klesání na jejím konci mají také své kouzlo. V údolí najíždím na rychlostí komunikaci 180, která mě přivádí do Prutzu. Překvapuje mě silný nedělní provoz. Naštěstí cesta trvá jen krátce a už opět po liduprázdné komunikaci zatáčím do údolí Kaunertálského ledovce. Silnice se parádně kroutí zalesněným údolím až k mýtnici. Cena za motorku činí 13 EUR, což mi přijde docela dost. Navigace mi totiž ke konci této vyhlídkové cesty ukazuje necelých pět kilometrů. Ale když už jsem tady, tak se přece neotočím.
Kdybych se lépe díval (viz fotografie výše), tušil bych, že v navigaci asi není nastaven ten "správný" konec cesty. Ale to touhle dobou ještě netuším, a tak vyrážím k pět kilometrů vzdálené přehradní nádrži. Cesta lesem začíná stoupat stále více, a ke kamenité hrázi šplhá v utažených zákrutách.
Na vršcích okolních kopců se válí nízké mraky. Všímám si silnic, které vedou po obou stranách jezera. Že by se dalo objet?
To se musí zjistit. Skáču na Barborku a už si to šineme po západní straně hlouběji do údolí.
Na konci jezera ale není jen cesta zpět, ale i silnice táhnoucí se dál do hor. Waw. Tak o tom jsem nevěděl. Hurá na to.
Množstvím zatáček ve velmi prudkém stoupání se cesta vyhýbá skalním útvarům. Výškové metry rychle přibývají a zanedlouho zastavuji u malého jezírka přímo pod ledovcem Kaunertal.
A stále ještě nejsem u konce. Pomalu se nořím do mraků a konečně vyjíždím na úplný vrchol stoupání a tím i konec cesty. Bohužel, výhledy se dnes nekonají. Jen mlha, zima a sténající vítr v prověšených lanech lyžařských vleků a opuštěných lanovek.
Po chvilce přijíždějí další zoufalci na motorkách. Pozdravíme se, prohodíme pár slov a společně odjíždíme zpět do údolí, do tepla. I bez možnosti výhledů do dáli a na ledovec, cesta Kaunertálským údolím byla parádní a zajímavá.
Vracím se zpět do Prutzu a narychlo vyjíždím k Naturparkhausu Kaunergrat, který se nachází na vrcholu Pillerpassu, který jsme již navštívili čtvrtý den tohoto výletu.
V budově se nachází malé přírodovědné muzeum, ve kterém návštěvník může nahlédnout do nitra ledovce, dozví se něco o historii, geologii, ale i o místní fauně a flóře.
Blíží se druhá hodina odpoledne, a tak spěchám vyzvednout Majku, abychom před třetí byli před Nauderskou pevností připraveni na prohlídku. Majka měla pravdu. Informace z internetu o otvíracích hodinách ve středu a neděli od 15 do 17 hodin ve skutečnosti znamenají, že vstup je přesně ve tři, průvodce zavírá bránu (do pevnosti se tak opět nedá dostat) a bere návštěvníky na prohlídku, která končí krátce před pátou hodinou odpolední. Nebýt této Majčiny prozíravosti, měli bychom smůlu, jako mnoho dalších turistů před námi.
Prohlídka vedená pouze v němčině je velice zajímavá. Dozvěděli jsme se mnoho o pevnosti samotné, o fortifikačních pracích v širokém okolí a shlédli jak původní interiéry, tak i mnoho vystavených exponátů z doby vzniku pevnosti (1834-1840), tak i z období první a druhé světové války.
Velmi nás také zaujalo, jakým způsobem je pevnost "vsazena" do skály. Ve skále pyrotechnici vystříleli obrovský otvor, do které je velká část pevnosti vestavěna. Mezi skálou a obvodovými zdmi se nachází drenážní otvor, kterým se dá i procházet.
Po prohlídce pevnosti jsme se šli navečeřet a začali balit a připravovat se na zítřejší odjezd z Nauders. Odteď už budeme směřovat domů.
0 komentářů:
Okomentovat