Obec Nauders, ve které jsme našli útočiště pro několik následujících dní se pyšní jednou významnou historickou památkou. Jedná se o starou vojenskou pevnost, která byla vybudována v letech 1834-1840 a sloužila jako uzávěra strategické komunikace z Lombardie do údolí Innu. Její zajímavostí je, že je z větší části vybudována ve skále.
Ráno jsem se vydali na venkovní prohlídku této Nauderské pevnosti. Od penzionu to je jen pár set metrů a chceme si ověřit, otvírací hodiny na neděli. Prohlídka je možná pouze dva dny v týdnu (st a ne v 15:00). Stavba zaujme svojí velikostí a nejednoho řidiče může i vylekat, protože není do poslední chvíle vidět.
Po krátké zastávce jsme se vyhoupli zpět do sedla Barborky a vydali se na dnešní výlet. Cílem bylo poznat pěkné silnice a místa nejzápadnější části Rakouska. Přiznám se, že při plánování této trasy jsem se z větší části nechal inspirovat ikonou českého mototurismu Petrem Fryčem. A stejně jako dříve, naprostá spokojenost a výlet jsme si užívali od prvního do posledního metru.
Z Nauders jsme se vydali dlouhým klesáním po silnicí č. 180. Zatáčky v její vrchní části byly příjemnou rozcvičkou. Pomocí navigace jsme se promotali přes městečko Fliess a už tu byla první dnešní "disciplína" - Pillerpass. Podle mapy jsem se domníval, že jen vyjedeme na nějaký kopec. Omyl. Od prvního okamžiku cesty L17 naprostá paráda. Prudké stoupání, kdy se řadí pouze 1 a 2, úzká horská silnička plus minimální provoz. A ty výhledy do kraje. Během pár kilometrů se ocitáme mnoho stovek metrů nad údolím, z kterého jsme vyrazili.
Na vrcholku se zastavujeme na malé občerstvení. Nachází se zde i muzeum místní přírody, ale dnes na něj nemáme čas, a proto jeho návštěvu vynecháváme. Nicméně v neděli se sem ještě podíváme, takže to určitě napravíme. Jedeme dál. Cesta se stáčí do bočního údolí. Hustý les brání krásným výhledům do kraje, ale svezení je naprosto dokonalé.
Vjíždíme do Imstu. Navigace má dnes rozvernou náladu a předvádí své lepší kousky. Ne, že by nás vedla někam, mimo plánovanou trasu, ale... V rámci vyhnutí se dvěma kruhovým objezdům na hlavní cestě, diktuje cestu přes jednu pastvinu a po úzké cestičce skrz živý plot. Naštěstí jsem se na původní hlavní silnici napojili jen pár set metrů od místa, kde jsme jí opustili. Byl to ovšem zážitek.
Začínáme opět stoupat. Tentokrát po silnici č. L266 do průsmyku Hahntennjoch. Táhlé a rychlé zatáčky jsou proložené širokými vracečkami. Velká zábava a ani chvilka nudy.
Po zdolání posledních výškových metrů se opět kocháme výhledem na okolní kopce. Je s podivem, kolik zeleně je i v této nadmořské výšce.
Sjezd již není tak prudký, ale stále pěkný a řidič si užije spoustu legrace. Údolní silnicí č. 198 z Elmenu do Warthu jedeme celkem svižně. Co nás velmi zaujalo byla malá obec Holzgau. Fasády zdejších domů zdobí neuvěřitelná grafická díla. Člověk ani neví, na kterou stranu se má dívat dřív. A to má ještě řídit. Chvilkami závidím Majce. Ta poctivě vše dokumentuje, a tak co nestihnu vidět na vlastní oči, mohu dohnat večer u počítače.
Za Warthem pokračujeme po silnici č. 200. Blíží se Hochtannberg. Ten jsme přejížděli již předchozí den, ale tou dobou pršelo a tak jsme z něj moc neměli. To dnes je naprosto jiná situace. Sluneční paprsky se prodírají skrz těžké mraky a tím se vytváří správně dramatická atmosféra. K tomuto místu se to opravdu hodí. Svezení je to ovšem perfektní.
Sjíždíme do obce Au. Po včerejší zkušenosti s výborným řízkem v místní restaurace neváháme ani vteřinu a parkujeme na stejném místě jako včera. I objednávka byla jak přes kopírák.
Pomalu se začínáme stáčet na jih. Dalším místem zaručené zábavy má být průsmyk Faschinajoch. Cesta vzhůru není ničím zvláštní. Dlouhé rovné stoupání vedené z důvodu ochrany silnice před sněhem a kameny skrz galerii. Jakmile se ale přehoupneme přes vrchol, situace se mění jak mávnutím kouzelného proutku. Opět velká paráda.
Jsme zpět v hlavním údolí. Na rovnějším úseku máme možnost nasbírat trošku sil a dohnat lehkou časovou ztrátu. Blíží se zlatý hřeb dnešního programu. Vyhlídková silnice Silvretta Hochalpenstrasse. Máme velké štěstí. Kvůli velkému množství sněhu ji otevřeli teprve na začátku června. Přijíždíme k mýtnici, platíme "drobný" poplatek 12 EUR a už je to tady. Silnice zařízlá do svahu stoupá nekonečným počtem ostrých zatáček k první přehradní nádrži. Odtud vede mnoho turistických cest na okolní vrcholy.
My pokračujeme dál k horní nádrži. Cesta se narovnává a tak se opět kocháme okolím. I počasí nám zatím přeje, tak si to náramně užíváme.
Je čas na krátkou zastávku. Byl by i na delší, ale nad okolními kopci se začíná blýskat, hřmí a na zem začínají dopadat první dešťové kapky. Tak rychlou fotku a mizíme pryč.
Dešti nakonec zdárně ujíždíme. A těch pár kapek nám moc nevadí. Na ubytování to máme už jen kousek. Parkujeme s přicházejícím soumrakem. Byl to další dlouhý a náročný den, ale užili jsme si ho báječně.
0 komentářů:
Okomentovat