Dnes ráno nás opět čeká balení stanů. Už máme praxi, a tak je celý proces podstatně rychlejší. V devět parkujeme u recepce vyřídit nutné formality. Velmi milá "paní domácí" nám ještě dává typ na pěkný kemp v Odensee. Kdybychom tušili, jak se nám toto doporučení bude později hodit...
Přehazujeme nohy přes sedla a vyrážíme na jih po dálnici č. 13 do Viborgu a dále silnicí č. 16 do Monstedu. Zde uhýbáme podle ukazatelů k místní atrakci - největším podzemním vápencovým dolům v Evropě. Monsted Kalkgruber vznikly jako zásobárna vápence pro nedalekou vápenku (je také přístupná návštěvníkům).
Délka podzemních chodeb činí 60 km. Návštěvníkům je přístupno kolem 4 km, z nichž jsou dva kilometry cest osvíceny. Mezi vápenkou a dolem pendluje za drobný poplatek 90 DKK starý důlní vláček. Doly byly aktivní od roku 1840. Vybaveni několika silnými baterkami vstupujeme do tajemné hlubiny. Atmosféra je úžasná.
Uprostřed přístupných jeskyní, v jednom z největších dómů, se promítá film o historii této oblasti Dánska a výrobě vápna. Velmi zajímavých 12 minut. Po kulturní pauze se ještě vydáváme k uzavřené části dolů. Zde má firma Arla vytvořenou dozrávárnu sýrů Hőhlen Käse. Při stálé teplotě 8°C a vlhkosti vzduchu 98% trvá celý proces osm týdnů. Denně vyjde z této produkce 11.500 kg sýra. Měli jsme možnost kousek ochutnat a za oba dva: MŇAM!!!
Po prohlídce a degustaci vyrážíme dál. Vracíme se zpět na dálnici a uháníme do Aarhusu. Chceme navštívit místní katedrálu, ve které jsou největší dánské varhany z roku 1730. Mají 6.352 píšťal s 89 hlasy. Katedrála i varhany jsou nádherné. Zážitek je umocněn zkouškou místního pěveckého sboru. Z jejich umění a akustiky katedrály máme husí kůži po celém těle.
Další otáčky kol našich věrných strojů vedou k nejvyšší hoře Dánska Ejer Bavnehoj. Podřazujeme na druhý rychlostní stupeň (z důvodu zatáčky ;-) ) a vyjíždíme na vrchol ve 170 m.n.m.
Pořizujeme vrcholové foto
a z vyhlídky si užíváme výhled na velkou část Dánska.
Opět nás začíná tlačit čas. Vracíme se kousek na rychlostní komunikaci E45. Dálniční tempo udržujeme až k exitu 57. Na silnici č. 30 dojíždíme kolonu aut. Vlečeme se sedmdesátkou, předjíždět se nedá. S hrůzou zjišťuji, že se mi klíží oči a nejsem ani schopen přečíst SPZku auta před sebou. Tak tohle NE. Mikrospánek je velmi nebezpečný. Na prvním odpočívadle zastavujeme. Omlouvám se Renému, ale nejsem takhle schopen jet dál. Je na tom stejně. Na dvacet minut usínáme na lavičkách.
Osvěženi krátkou pauzou a energetickými žvýkačkami dojíždíme do Jellingu. U místního kostela jsou umístěny dva runové kameny. Menší z roku 955 a větší z roku 965 jsou nazývány křestními listy Dánska.
Je téměř sedm hodin večer. Původně jsme na dnešek měli v plánu dojet k hradu Egeskov. Po krátkém výpočtu víme, že nemáme šanci. Vytahuji z peněženky papírek od paní z Aalborgu. Do navigace zadáváme adresu kempu v Odensee.
Hodina cesty za doprovodu paprsků zapadajícího slunce a jsme v rodinném kempu nedaleko centra města. Adventure menu, panák na dobrou noc a skok do spacáků. Další krásný den za námi.
Dnes to vydalo na 359 časově velmi náročných kilometrů.
0 komentářů:
Okomentovat