Ranní ptáče René "švitoří" již od čtvrt na sedm. Sice se také probouzím, ale když slyším, jak mi na stan dopadají kapky deště, otáčím se na druhý bok a dávám si ještě hoďku k dobru. Když se znovu probírám, je již krásné svěží ráno a po dešti ani památky. Zatím.
Snídáme, balíme (opět se nám nedaří vyrazit dříve, než za dvě hodiny) a vyrážíme do nedalekého městečka Laboe. Po pár minutách jízdy parkujeme u pláže. Máme v plánu navštívit dvě místní atrakce. Památník všem námořníkům (zejména těm německým), kteří zahynuli v průběhu 2. světové války a pak ponorku U-995 (vz. VII-C) z roku 1943.
Platíme vstupné a nejdříve se vydáváme k památníku Marine Ehrenmal. Akorát chci vložit žeton do turniketu, když vidím, jak René vytřeští jedno oko, a když odloží fotoaparát, tak i to druhé. Rychle se otáčím směrem k moři. Okamžítě chápu, co ho tak zaujalo a překvapilo. Přímo před námi proplouvá opravdová ponorka.
To jsme nikdy před tím neviděli. Nemůžeme se od té podívané odtrhnout. Napadá nás, že by mohl být zajímavý pohled i z vrcholu památníku, a tak spěcháme do nedaleké stavby. Výtah nás vyváží do 55. patra. Odtud stoupáme po několika schodech na vyhlídkovou plošinu ve výšce 72 nad zemí. Výhled je úchvatný.
Ponorku ještě vidíme, ale je už daleko. Chvíli pozorujeme hustý provoz do a z Kielského přístavu. Se začátkem přeháňky vyhlídku opouštíme. René navrhuje, abychom dolů sešli po 341 schodech. Pohled dolů mi nedělá moc dobře, ale nakonec souhlasím. Z přízemí vstupujeme dlouhou chodbou do místnosti "vzpomínek".
Jendá se o spoře osvětlenou kruhovou místnost, ve které jsou vzpomínáni lidé, kteří zahynuli v průběhu námořních bojů 2. sv. v. Jsou zde k vidění i osobní dopisy rodinných příslušníků, apod. Je to velice působivé a nic pro slabší povahy.
Přes halu historických modelů památník opouštíme. Míříme k další části expozice - originál ponorky VII-C.
Prohlídka se nedá patřičně popsat. Je to něco úchvatného a hrozivého zároveň. S Reném se shodujeme na tom, že vnitřek působí podstatně moderněji a uspořádaněji, než vnitřek ruské ponorky (z padesátých let), kterou jsme navštívili včera. Holt němci a jejich smysl pro pořádek.
Po drobném občerstvení (a se značným zpožděním oproti plánu) sedáme konečně na stroje a vyrážíme přes Kiel (kde se mi podaří trošku zakufrovat), dále na dálnici A7, která nás dovede (konečně) do Dánska. Díky Schengenskému prostoru hranice zaznamenáváme pouze pomocí nápisů u cesty. Konečně jsme tady.
Dánsko nás vítá deštěm a teplotou kolem 10 stupňů. Kousek za hranicemi zastavujeme nedaleko obce Lejrvejen. Zde se nachází zrekonstruovaný areál sběrného tábora z 2. sv. v. Dnes je zde škola, muzeum hasičů, malé vojenské muzeum a muzeum misí UN, kterých se zúčastnila dánská armáda.
Po silnici č. 401 pokračujeme dále. V obci Tinglev poprvé vidíme - pro Dánsko tolik typický - bílý kostel.
Cestou na sever nás vede silnice č. 419. Mijíme odbočku na ostrov Romo. Původně jsme se na něj chtěli podívat, ale déšť a zima, jenž na nás nepříjemně dotírají mění naše plány. Zastavujeme na krátkou poradu a rozhodujeme se pokračovat dále.
Netrvá dlouho a přijíždíme do města Ribe. To je vyhlášené svou katedrálou a malebným náměstím, z kterého vede mnoho křivolakých uliček s nádhernými starými budovami.
Škoda, že není trošku lepší počasí. Atmosféra tohoto místa je neskutečná.
I přes neutuchající déšť kilometry rychle ubýhají. Vítá nás město Esbjerg. To se může pochlubit spoustou turistických atrakcí. První z nich - rozhlednu vytvořenou ze staré vodárenské věže Esbjerg Vandtarnet - fotíme jen z dálky. Byla otevřena pouze do 16:00.
Údajně je z ní nádherný výhled na přístav a na starou část města. No, při dnešní viditelnosti bychom z toho stejně moc neměli.
Před cedulí označující konec města ještě navštěvujeme další zajímavost. Tou je sousoší čtyř mužských postav hledících na moře. René se k nim přidává. Asi vyhlížejí lepší počasí.
Toto byla poslední dnešní zastávka. Pospícháme na ubytování, které máme naplánováno v oblasti Hvide Sande. Dnes místo stanů volíme chatku. Potřebujeme usušit spoustu věcí. Unavení, ale spokojení, brzy usínáme s nadějí, že zítra bude počasí milostivější.
Dnes jsme najeli 328 km. Teplota za celý den nepřekonala 10 stupňů.
0 komentářů:
Okomentovat