Dánsko, 4. den

     Sténání větru, svist vrtule tepelné elektrárny, šum rozbouřených vln na moři a dvě chrápající jednotky. Takto vypadala noc v oblasti Hvide Sande. Spalo se dobře. Unaveni předchozím dnem a posilněni jamajským rumem jsme nevěděli o světě až do brzkého rána. A jaké to bylo ráno. Vítr byl stále silný, ale sluníčko již vysoušelo spousty vod z nočního deště. Krásný začátek nového dne.

     Vyrážíme. Jízda mezi Bjerregaardem a Lemvigem je jako z pohádky. Ač jedeme jen pár metrů nad mořem, pocitově projíždíme náhorní plošiny někde v Alpách. Všude okolo nás širé louky, nádherná stavení s doškovými střechami a na silnicích naprostý klid. Při maximální povolené rychlosti 80 km/h máme spoustu času na vstřebávání dojmů všemi smysly.

     Je to opravdová nádhera. O Dánsku se říká, že je to "placatá" země bez hor a hlubokých údolí. Je to pravda, ale krajina se stále vlní a silnice ji věrně kopírují.

     Ani se nenadějeme a sjíždíme do přístavního města Lemvig. Zastavujeme u staré mariny, kde dáváme pauzu na kávu. Obdivujeme kouzlo starých rybářských lodí, které zde jsou nechány napospas osudu.

     Po krátké pauze a drobné údržbě našich strojů (mazání řetězu), pokračujeme po silnicích 565 a 11 do městečka Ydby. Zde odbočujeme na 527 a zanedlouho vidíme před sebou dominantu obce Vestervig - kostel Vestervig Kirke. Parkujeme na jednom z vyhrazených parkovišť a jdeme na obhlídku. Kostel momentálně prochází rozsáhlou rekonstrukcí, a tak není jeho interiér přístupný veřejnosti. Musíme se tak spokojit pouze s vnější obhlídkou.

     V sílícím větru se snažíme uvařit malý oběd. Klid polední siesty ukončuje přicházející bouře. Takže rychle zabalit, nasadit nepromoky a hurá do víru dešťových kapek. Ve střídavém lijáku, přeháňce a ještě větší průtrži mračen míříme do města Hanstholm. Kousek před ním nepříznivé počasí končí jak mávnutím kouzelného proutku. Na parkoviště u muzea Atlanstkého valu tak přijíždíme za doprovodu slunce a polojasné oblohy. Odkládáme nepotřebné vrstvy oblečení a jdeme po trase naučné stezky k místnímu muzeu děl a bunkrů. 

     Paní v informacích nás upozorňuje, že muzeum za čtvrt hodiny zavírá, ale že pokud chceme, ať pokračujeme dále po turistickém chodníku. Nedaleko se nachází stejný bunkr jako muzejní. Jen prý není zrekonstruovaný a vstup do něj (jak jinak) je na vlastní nebezpečí. Samozřejmě jdeme. Celá trasa má něco kolem 2 km. K vidění je krom dělostřeleckého bunkru i muniční sklad, pěchotní srub a zrekonstruovaná muzejní železnice starého muničního vláčku.

     Z Hanstholmu pokračujeme po 26, 29 na malou silničku č. 569, která nás přivádí do oblasti Bulbergvej. Zde by se mělo nacházet další muzeum věnované obraně Dánska před vyloděním spojenců za druhé světové války. Muzeum se nám nedaří nalézt. Zato si užíváme krásné přírody u pobřeží. Trochu mi to tu připomíná rozsáhlá vřesoviště v Irsku.

     Obloha na jihovýchodě se začíná černat. René volí nepromok, já vsázím na kvalitu výrobků PSÍ HUBÍK. Dohnalo nás to. Pravda, kroupy jsme tu ještě neměli. Na jednom semaforu ke mně René přijíždí a říká, že teď už budou padat snad jen ty trakaře... Má pravdu, předseda.

     Počasí se postupně zlepšuje a my přes Fjerritslev a Nibe přijíždíme do Aalborgu. Zde máme v plánu zůstat dva dny. Kemp máme vyhlídnutý přímo v centru města. Díky navigaci ho nacházíme naprosto bez problémů. Vybalujeme, vaříme večeři a těšíme se na zítřejší den, kdy dobudeme nejsevernější místo Dánska. Dobrou noc.

     Díky stylu jízdy v Dánsku se nám dnes podařilo na trase dlouhé 300 km stáhnout spotřebu pod 4l/100 km u obou strojů.