Dánsko, 5. den

     První noc v Aalborgu utekla jako voda. Probouzíme se do krásného rána. Vítr se zklidnil a po dešti ani památky. V klidu snídáme. Dnes máme odpočinkový den. Dopoledne nás čekají dvě blízká muzea (otvírají až v 10h).

     První z nich - Forsvars museum přibližuje na 5.000 m2 uvnitř a 5.000 m2 venkovní plochy tanky, děla, vojenské vybavení a historii obrany Aalborgu. Zajímavostí je, že vnitřní expozice je umístěna v hangáru, který postavili Němci v roce 1940. Většinu exponátů je možné detailně prozkoumat.

 

 

     Po prohlídce se přesouváme do muzea námořnictví. Není daleko. V hlavní budově jsou nádherné modely historických lodí, parních strojů, ale i záchranářské obleky a vybavení. Vše dotažené do nejmenších detailů. Venkovním exponátům vévodí torpédový člun a ponorka třídy Delfín. Samozřejmě vše přístupné.

 

     Opět obdivujeme námořníky, kteří na těchto strojích sloužili. Vystavený kus je dokonce držitelem rekordu, při kterém tato ponorka zůstala pod vodou 29 dní a nocí bez vynoření.

     Do obou muzeí je společné vstupné 100 DKK. Pokud se vstupenky kupují zvlášť, pak 50 DKK do vojenského a 80 DKK do námořního muzea. Dalo by se zde trávit mnoho hodin. K dispozici krom dětských koutků je i plynový gril pro barbecue party.

     My jsme si dnes nenaložili maso, a tak se vracíme do kempu, vaříme jídlo a po nezbytné kávě vyrážíme na odpolední vyjížďku.

 

     První kilometry nás vedou do severního Aalborgu. Konkrétně na místo zvané Lindholm Hoje. Na tomto místě odkryli archeologové počátkem padesátých let minulého století zbytky vikingské vesnice a obrovské pohřebiště čítající více než 700 hrobů. Většina hrobů je stavěna do typického tvaru vikingské lodě. Historici se domnívají, že toto místo bylo Vikingy používáno kolem roku 1000 - 1200 n.l.

 

 

     Pod zamračenou oblohou opouštíme Aalborg a po dálnici č. 11 míříme na severozápad k městu Aabybro. Začínají padat první kapky. René dává pokyn k zastávce pod mostem a navléknutí nepromoků. Můj pochybovačný pohled v klidu přehlíží. Opět měl pravdu. Jen co jsme vyjeli, schytali jsem neuvěřitelný slejvák. Naštěstí netrvá dlouho. Déšť končí stejně rychle, jako začal, a tak u Lokkenu již jedeme v suchu. Blížíme se k Lonstrupu a máme před sebou další zastávku. Starý, opuštěný maják je zde nechán napospas svému osudu v závějích písečných dun. Ochranné zdi jsou rozbořené nebo zaváté a písek si tak bere zpět místa, která mu byla násilím odejmuta.

     Zpocení z výstupů na duny se vracíme k mašinám. Po dešti se oteplilo a teď na nás dotírají hejna protivných mušek. Ujedeme jim. Plánovanou zastávku a prohlídku města Hirtshals měníme vzhledem k času za zastávku na pumpě a pizzu. Byla výborná.
     Po silnicích č. 597 a 40 dojíždíme do Skagenu. Odtud už je to jen kousek na parkoviště Grenen, odkud je možné pěšky dojít na nejsevernější cíp Dánska, kde se potkává Baltské a Severní moře. Dále už to opravdu nejde. Pro nás to také znamená, že se od této chvíle vracíme zpět. Dosáhli jsme nejvzdálenějšího místa.

     Ještě se kocháme pohledem na loď převážející zkapalněný zemní plyn. Tato kráska, která kotví nedaleko měří 288 m a má výtlak 121.597 tun.

     S postupujícím soumrakem se loučíme s Grenenem a vyrážíme zpět do Aalborgu. Ještě v půl jedenácté, kdy dorážíme do kempu, není tma.

     Dnes jsme ujeli "jen" 257 km a dalších 7 km jsme nachodili pěšky. Příjemný odpočinkový den.