Sobota 16. 5., 5 hodin ráno. Tolik očekávaná motodovolená do země Vikingů konečně začíná. S Reném máme domluvený sraz na pumpě "U zabitého" na šestou hodinu ranní. Plán je jedna věc, realita druhá. I přes pečlivou přípravu se ráno zdržuji při navěšování věcí na Barborku, a tak dorážím s patnáctiminutovým zpožděním. Místo uštěpačných poznámek na téma: "kdo to má nejblíž je vždycky poslední", jsem přivítán šunkovou bagetou a kávou. To je panečku krásný start.
Lehce před sedmou konečně přehazujeme nohy přes sedla a vyrážíme na 635 km dlouhý přesun. Cíl dnešního úseku je obec Trassenheide na severovýchodním okraji Německa. Plzeňskou D5 měníme za Kladenskou R10. Profrčíme kolem letiště Ruzyně a konstantním dálničním tempem 120 km/h se blížíme ke Slanému. Oba jsme toho letos ještě moc nenajeli. Já vůbec nic a René (na svůj zvyk) jen velmi málo. Proto si dokážeme užívat i jindy tolik nudnou dálniční jízdu. Exitem 18 opouštíme na chvilku rychlostní komunikaci a přes několik vesnic projíždíme po silnici č. 16 do Nové Vsi. Koukám se doleva, zda nezahlédnu nějaké letadlo z nedalekého letiště Sazená, ale je ještě příliš brzy ráno a místní aeroklub je zatím bez provozu. Najíždíme na D8, která nás provede celým Českým středohořím. Opravdu krásný kout naší země.
První zastávku děláme na pumpě nedaleko Děčína. Máme za sebou asi pětinu dnešní porce kilometrů. Se sluncem nad hlavou a kávou v ruce konečně trošku rozmrzáme (ráno v Berouně byla opravdu zima: 3 stupně). Krmíme i naše stroje. Na hranice je to už jen kousek a v Německu je benzín dražší (ne, že by na téhle pumpě byl za "lidovku").
Ani se nenadějeme a D8 se změní na silnici č. 17. Jsme v Německu. Kilometry na dálnici rychle utíkají. Zastavujeme jen krátce u Drážďan (pro kešku) a před Berlínem (pro benzín).
Do cíle zbývá necelých 150 km, když definitivně opouštíme dálnice. Míříme k městu Anklam. Na jedné křižovatce ke mně René přijíždí a říká: "Ve vzduchu není cítit moře, ale trabanti". Má pravdu, předseda. Na silnici potkáváme neuvěřitelné množství trabantů všech různých verzí, barev a úprav. Asi tu měli nějaký sraz. A cítit opravdu jsou. Jen ten namodralý dým, který si pamatujeme z dětských let, chybí.
Blížíme se k Baltskému moři. Začíná foukat a drobně poprchávat. Zastavujeme ještě na "čajový dýchánek" na jedné z pump, a pak už bezpečně dojíždíme do vyhlédnutého kempu v obci Trassenheide. Milá paní na recepci vyřizuje veškeré formality a navádí nás na přidělené místo. Stavíme stany, odstrojujeme motorky a za asistence Jacka Danielse vaříme večeři. Poprvé zkoušíme Adventure Menu. Musíme pochválit. Porce veliké a kvalita výborná. Den zakončujeme krátkou procházkou k místní pláži.
Statistika: 635 km, průměrná rychlost jízdy 85 km/h. Spotřeba Barborky 5,2 l/100 km. Reného Hondička si vzala nepatrně víc. Celou cestu jsme zvládli (včetně zastávek) za 10:39 h.
0 komentářů:
Okomentovat