Ruka tápá po nočním stolku a snaží se umlčet protivný budík. Rozlepuji půlku oka. No jo, René, ranní ptáče. Už kontroluje počasí. "Jak to vypadá?", ptám se. "Ani se neptej!". Vcelku jasná odpověď. Jak říká kamarád: "Dnes to bude s gumičkou, pánové". Navlékáme se tedy do nepromoků. Vypadáme jako postavičky z Teleblbís. Jen Majka není spokojená, že máme stejné. Prý chtěla fialový, aby vypadala jako Tinky Winky.
Je čas vyrazit. Jak nás Majka ráno u snídaně upozornila, potřebuje být v šest večer v Praze na pařbě s kamarádkami. Máme to necelých pět set kilometrů. Jedeme po pěkné silnici č. 114 směrem na Trieben. Prší a teplota nepřesahuje 7°C. Ale určitě lepší, než včera večer. Stále stoupáme. Hranice sněhu na okolních svazích se stále přibližuje. Naštěstí vrchol Passhőhe je těsně pod ní. Jsme v 1.274 metrech a teplota klesla na 2,5°C.
Zastavili jsme jen krátce pro pár fotografií a pokračujeme prudším sjezdem do Triebenu. Odtud chceme pokračovat vyhlídkovou cestou na Admont, ale jaké to překvapení. Cesta uzavřena. Trošku obehraná písnička. Tak tedy přidat pár kilometrů navíc a hurá na dálnici. René nasazuje ekojízdu. Paliva nezbývá moc a na dálnici přeci jen stroje obtěžkané kufry spotřebovávají o nějaké deci benzínu víc. Jízda po dálnici naštěstí trvá jen krátce a zanedlouho už stojíme na pumpě. Strojům plníme nádrže po hrdlo a sobě dopřáváme trochu teplých nápojů.
Po chvilce odpočinku vyrážíme znovu do deště. Je to škoda. I když se jede parádně, tak vidět tuto cestu za pěkného počasí by bylo jistě lepší. I takto máme možnost vychutnat si táhlé zatáčky silnic č. 117 a 115 kopírujících tok řeky Au. Určitě jedno z dalších míst, kam se chci ještě vrátit.
Z penzionu jsme vyrazili před více než dvěma hodinami a teprve dojíždíme do města Steyr, který měl být cílem včerejší etapy. Ale jede se dobře a v nepromocích nám ani nevadí drobná nepřízeň počasí.
Zbytek cesty je jíž o polykání kilometrů. Jedeme po E55 na Freistadt, České Budějovice a dále přes Písek do Prahy. Krom tří veselých chvilek, které nám připravili ostatní řidiči, krup kousek za Steyrem a několika přeháněk před Prahou se už nic zajímavého nedělo. U Příbrami se od nás odděluje René, který míří domů. Majku vysazuji na místě určení v 18:04. Čtyři minuty zpoždění na vzdálenosti 480 km je snad omluvitelné.
Parkuji motorku. Zítra s ní musím na myčku. Celý výlet byl naprostá paráda a až na dva dny jsme vychytali naprosto úžasné počasí. Pozor je třeba dát začátkem května na hrozící silniční uzavírky v horských oblastech.
A jaké je podle nás Slovinsko? Krásná příroda, velmi přátelští lidé, pohodoví řidiči a výborná kuchyně. Ceny jsou srovnatelné s našimi, benzín trošičku dražší. Určitě suprová destinace pro dovolenou.
Celkově jsme najeli 2.282 km.
Průměrná spotřeba u Barborky byla 4,75 l/100 km. Jeli jsme většinou ve dvou a s plnými kufry.
Technika nezaváhala ani jednou, užili jsme si zatáček, rychlých přejezdů i šotolin do sytosti.
Za sebe musím říct, že se dovolená vydařila nad očekávání a ani Majka si nestěžovala. A to takovou akci absolvovala poprvé. K Majce uvedu ještě jednu zajímavou statistiku. Za dobu naší cesty zvládla pořídit 2232 fotografií. Z toho vychází průměr cca 1 fotka na 1 km. Klobouk dolů.
Jedna cesta končí, ale v hlavě už dozrávají plány další. Co takhle západní Rakousko a trošku Švýcarska? Ale to až v červnu.
Hezký den.
1 komentářů:
Díky za super čtení a krásné fotky. A už se těším za měsíc :-)
Okomentovat