Rychlé stacato dešťových kapek dopadajících na plechové parapety nás budí do nového dne. Temná oblaka se nám honí nad hlavami a další vrstva mraků nám zakrývá výhled do údolí. Velký to rozdíl oproti včerejšímu dni.
Zatímco snídáme déšť ustává. Pomalu se vydáváme zpět do Mendoly. Kupodivu sjezd byl oproti předpokladu značně jednodušší. V městečku se na krátko zastavujeme na náměstí. Překvapuje nás, kolik zavřených hotelů vidíme. Je tu naprosto mrtvo.
Mendolu opouštíme po rychlé silnici č. SS42. Stále je se na co koukat.
Na vlastní oči vidíme rozdíl oproti včerejšku. Okolí cesty začínají lemovat sady jabloní a vinné révy. Po sjezdu do údolí začínáme stoupat do dalšího průsmyku naší cesty.
Passo del Tonale je výyznamné lyžařské středisko a zároveň historické místo připomínající hrůzy První světové války. Už ve stoupání vidíme několik vojenských staveb a jednu pevnost.
V sedle nás pak čeká památník na počest 847 italských vojáků, kteří v rámci tzv. "Bílé války" našli na okolních svazích svou smrt. Monument, a zároveň krypta, je velice působyvá.
Při krátké pauze se domlouváme nad další cestou. Z důvodu časového skluzu a nutnosti včas stihnout trajekt v Janově se rozhodujeme vynechat zastávku v italském městečku Brescia a s pomocí navigace svižně vyrážíme kolem Milána na Janov. Z této části cesty snad jen dva poznatky.
Poznatek č. 1: Pokud se na internetu dočtete, že je na Sardinii ještě dražší benzín než v Itálii a proto se rozhodnete dotankovat na jedné z posledních dálničních pump před Janovem. A pokud nedejbože ještě omylem zajedete ke stojanu s obsluhou, pak vězte, že jste právě vyhráli cenu korunovaného vola (mám ji pověšenou na zdi). Na Sardinii je benzín o cca 20-30 centů levnější.
Poznatek č. 2: Ač je dálniční úsek Miláno-Janov zpoplatněn, blicí pytlíky a sleva za motání hlavy nejsou v ceně. Zatáčky při sjezdu k Janovu jsou tak utažené, že se jede maximálně devadesát a v každé druhé mi vyletěla nudle až na boční okénko :-).
A jeden bonusový poznatek (prosím zapamatovat, ještě se s ním setkáme...). Objížďky jsou v Itálii značené (pokud vůbec) velice svérázně a uzávěrka silnice je většinou avizována až ve chvíli, kdy už nemůžete nikam jet. Na tuto skutečnost jsme narazili, když jsme vyhlídkovým tempem točili jednu zatáčku za druhou na západní straně Lago d'Iseo. Cesta najednou skončila. Ale jelikož je vše špatné k něčemu dobré, díky uzávěře jsme objevili na objízdné trase úžasnou restauraci s milou obsluhou a chutnými pochutinami, kde jsme se s výhledem na celé jezero špičkově najedli.
A jeden bonusový poznatek (prosím zapamatovat, ještě se s ním setkáme...). Objížďky jsou v Itálii značené (pokud vůbec) velice svérázně a uzávěrka silnice je většinou avizována až ve chvíli, kdy už nemůžete nikam jet. Na tuto skutečnost jsme narazili, když jsme vyhlídkovým tempem točili jednu zatáčku za druhou na západní straně Lago d'Iseo. Cesta najednou skončila. Ale jelikož je vše špatné k něčemu dobré, díky uzávěře jsme objevili na objízdné trase úžasnou restauraci s milou obsluhou a chutnými pochutinami, kde jsme se s výhledem na celé jezero špičkově najedli.
V Janově je klasický chaos. Nejen dopravní, ale i navigační. Značení je typicky italské a tak do přístavu dorážíme sice včas, ale spíše náhodou, než cíleně. Zařazujeme se do fronty a v průběhu následující hodiny se pomalým posunem vpřed dostáváme až na palubu našeho trajektu. Jdeme se ubytovat, z paluby máváme vzdalujícímu se přístavu a po výborné večeři v lodní restauraci jdeme na kutě. Dobrou noc.
0 komentářů:
Okomentovat