Budík nastavený na 2:10 nebyl ani potřeba. Ve dvě vstává Erísek a tím dává pokyn k zahájení dne. Jelikož máme auto zabalené už od včerejšího odpoledne, je ráno klidné a pohodové. Teda samozřejmě je to i lidmi, že :-). Lucka vše perfektně připravila a děti se tak těší, že ani neprotestují proti vstávání v tuto nelidskou dobu. Po třetí hodině ranní - přesně dle plánu - se loučíme se psy a vyrážíme na cestu Evropou s hlavním cílem Sardinií.
Cesta rychle utíká. Maxík si jen tak přede a kilometry naskakují. "Posádka" překvapivě nedospává krátkou noc, a tak za příjemné konverzace při východu Slunce mijíme Plzeň, u Rozvadova opouštíme Čechy a zanedlouho na odpočívadle kousek před Mnichovem. Niky je tu jako v ráji. Parkoviště se nachází na sestupovém koridoru Mnichovského letiště a tak je spousta příležitostí vidět letadla všech velikostí. Když nám pak při skvělé snídani přelétá nad hlavou "Queen of the sky" B747 v barvách Thai Airlines, Nikiho nadšení nezná mezí.
Kontrolujeme provoz na okruhu okolo Mnichova a s pomocí navigace vyrážíme na další úsek cesty. Jen se vymotáme z dopravních zácp, začínají se před námi zvedat první Alpské kopce. Po silnici č. 2, v rychlých zatáčkách, brzy přijíždíme do malebného lyžařského střediska Garmisch-Partenkirchenu. Je na čase se trochu protáhnout. Bereme kočárek a jdeme se podívat na starý olympijský stadion, který zde zůstal z dob konání Zimních olympijských her v roce 1936. Stadion prochází částečnou rekonstrukcí, a tak většina jeho obvodových zdí je zakryta lešením.
Máme dnes před sebou ještě hodně kilometrů, a tak za nedlouho opouštíme Ga-Pa a jihozápadním směrem stoupeme do průsmyku Fernpass, který odděluje Německo a Rakousko. V první půlce se zastavujeme na oběd na vyhlídce Zguspitzeblick nad jezerem Blindsee. Nejen, že tu naprosto skvěle vaří, ale pokud vyjde počasí... No posuďte sami.
Po řádném odpočinku naposledy upíráme oči na nejvyšší horu Německa, nasedáme zpět do auta a innsbruckým údolím míříme do Brenerského průsmyku. Ten jsme se rozhodli překonat po staré (a řádně klikaté) cestě. Oproti moderní dálnici je tato cesta malebnější a neplatí se na ní mýtné. Ač by měla být pomalejší, dnes tomu tak nebylo. Práce na silnici omezující provoz zbrzdily proud vozidel tak, že se sotva hýbal. Nekonečnou kolonu jsme viděli v průběhu jízdy mnohokrát. Přibližně v polovině stoupání podjíždíme jeden z nejvyšších mostů v Evropě - Europabrücke. Opravdu monumentální stavba.
A jsme v Itálii. V této severní části Trentina je stále znát silný vliv rakouské kultury. Všude je čisto, vše hezky uspořádané a německy se domluvíte úplně všude. I na silnici je krásný klid. Mírně hornatou krajinou sjíždíme do Vipitena, za kterým se vrháme do prudkého stoupání na Penser Joch s vrcholem ve výšce 2.211 m.n.m. Cesta, zaklesnutá ve skalním úbočí, se klikatí v prudkých serpentýnách a motoru auta nedá ani na chvilku oddychnout.
Teplota okolního vzduchu patřičně s narůstající výškou klesá, a tak nás na vrcholu, krom silného větru, vítá krásných 12 stupňů. Děláme vrcholové foto. Děti si vybíhají ještě o kousek výš k vyhlídce, Lucka ukazuje Erikovi vysokohorské štíty a já jdu okukovat naleštěné motorky zaparkované u restaurace. O chvíli později dojíždí do sedla i bodrý čech s dodávkou, který nás pouštěl před sebe u Breneru. Chvilku spolu klábosíme, ale už je pomalu čas k večeři a na hotel nám stále zbývá kus cesty. A tak "vzhůru dolů".
Ani na dvojku auto není schopné udržet rychlost. Naštěstí se nám brzdy utavit nepodařilo, a tak rychle klesáme do Bolzana. Trošku tápu nad správnou cestou průjezdu městem, ale naštěstí Lucka a přítel na telefonu google zachraňuje situaci. Čeká nás poslední show dnešního dne.
Mendola pass není z nejvyhlášenějších v Alpách, ale je parádní. Opět ostře stoupáme po úbočí hor. Počáteční projevy nadšení: "Ochhh a Achhh" se s přibývající výškou mění na výkřiky: "Neeee, už neeee." Zejména, když v ostrých zatáčkách chybí svodidla.
Z Mendoly odbočujeme ještě prudší silničkou do Penegalu, kde nás čeká dnešní ubytování. Pracně šplháme poslední výškové metry a jsme tu. Panorama hotel dostává svému jménu. Výhled je úžasný. U skvělé večeře zaznívá, že je to jako v letadle. Pravda. Jsme více, jak kilometr nad Bolzanem a nedalekým jezerem. Tak rychle dobrou noc a zítra pokračujeme dále na jih.
0 komentářů:
Okomentovat