Při úvahách, kam vyrazit v rámci zajíždění naší Barborky, mě napadl mnoha motorkáři opěvovaný kopec v nedalekém Německu - FICHTELBERG. Nikdy jsem tam nebyl, a tak jsem zasedl k počítači a za chvíli byl plán výletu na světě. Nezbývalo, než ho uskutečnit ☺
Fichtelberg je nejvyšší horou bývalého NDR. Nachází se v německé části Krušných hor ve spolkové zemi Sasko. Z města Oberwiesenthal vede na vrchol nejstarší německá kabinová lanovka z roku 1924. Na náhorní plošině je hotel, meteorologická stanice a 31 metrů vysoká rozhledna, z jejíž vyhlídkové plošiny lze při dobrém počasí vidět německé střední Krušnohoří, České středohoří s Milešovkou, Krkonoše a při extrémně dobré viditelnosti i pohoří Šumava s nejvyšším vrcholem Velký Javor.
Ráno se nemohu vykopat z domu. Všechno mi dlouho trvá. Neplánované zpoždění téměř jedné hodiny omlouvám ranním mlžným oparem.☺ V 9:55 konečně startuji Barborku. Teploměr ukazuje osm stupňů. Snad se ještě oteplí. Meteorologové slibují na dnešek až šestnáct.
Cesta berounskými lesy mě přivádí do okolí Zbirohu. Silnice druhých a třetích tříd nejsou po zimě v nejlepší kondici. Ale nevadí mi to. Němečtí inženýři odvedli při konstruování osmistovkového GSa výbornou práci. Veškeré nerovnosti tato lehkonohá kráska přechází ladně a bez jakéhokoliv náznaku nervozity. A aspoň mám při pomalé jízdě více času na pozorování okolí. A že je co sledovat. Příroda ožívá příchodem jara, pole se začínají zelenat, kolem cesty se pase dobytek a koně. Nad zemí se tu a tam vznášejí káňata. Nádhera. Za Zbirohem mě překvapuje počet Božích muk a Krucifixů podél cesty. Přemýšlím, jaké asi bylo cestování v dávné minulosti, z které pochází tyto artefakty (cca 15. a 16. stol.).
Při sjezdu k Liblínu jsou po levé straně nádherné meandry řeky Berounky. Krátkým, prudkým klesáním se "propadám" o 140 výškových metrů, překonávám řeku po zrekonstruovaném mostě a obdobným stoupáním na druhé straně směřuji pryč od Berounky ve směru Kozojedy a Kralovice. V malé vesničce Mariánský Týnec dělám první zastávku. Budova místního kostela se sídlem muzea severního Plzeňska je jistě dobrým místem k malému odpočinku.
Římskokatolický kostel Zvěstování Panny Marie z 18. st. se nachází v areálu bývalého cisterciánského kláštera. Rekonstrukce do současné podoby byla zahájena v devadesátých letech minulého století a byla slavnostně dokončena v roce 2008. K areálu náleží také krásný park. Nádherně upravené je i okolí této kulturní památky České republiky.
Po této kulturní zastávce pokračuji dál. Na následujících kilometrech do Mladotic několikrát narážím na pozůstatky staré železniční tratě Kralovice-Mladotice. Je s podivem, že ač na ní poslední osobní vlak projel 1.1.1997, je tato trať stále vedená jako "v dlouhodobé výluce" a nikoliv jako zrušená. Náletová vegetace dělá s torzem tratě divy a některými místy je dnes problém i projít, natož projet vlakem. Budova jediné mezilehlé stanice Trojany je též v naprosto dezolátním stavu.
V relativně krátkém čase přijíždím do Bečova nad Teplou. Následuje úžasná cesta vinoucí se podél lesního potůčku s mnoha kaskádami a vodopády až do Sokolova. Jezdecký zážitek na tomto úseku je umocněn i výborným asfaltem, po kterém kola jen šumí. Ze Sokolova je to jen kousek do Oloví a města Kraslice, kde německé nápisy na cedulích dávají tušit blízkost státní hranice.
Jak je dnes jednoduché cestovat. Při krátké zastávce u cedule Bundes-republik Deutschland si uvědomuji, že s sebou nemám ani pas. Tak to by mi před čtvrtstoletím určitě neprošlo.
Po průjezdu Klingenthalem následuje nádherný výjezd s několika zatáčkami do sedla Mühlleiten (cca 860 m.n.m.). V létě je zde v provozu suchá bobová dráha. Následný sjezd lemují cedule upozorňující na muzeum prvního kosmonauta NDR Sigmunda Jähna, který v Klingenthalu strávil nemalou část svého života. Do kosmu se podíval roku 1978 v rámci programu Interkosmos na palubě Sojuzu 31. Jeho muzeum se nachází v Morgenrőthe-Rautenkranz.
Krásně zatáčkovitá cesta podél horské bystřiny mě přivádí k nádraží Schőnheide-Süd.
Historická stanice Schőnheide-Süd z roku 1875 zaznamenala ve své historii několik přestaveb a změn funkce. Asi nejpodstatnější byla funkce propojovací stanice mezi úzkorozchodnou průmyslovou (dřevařskou) a normální železnicí. Tuto etapu historie se snaží zdokumentovat a napodobit dnešní muzeální provoz. V nedalekém okolí lze vidět mnoho zajímavých železničních artefaktů.
Po této zastávce se kola Barborky začínají odvalovat po vyhlídkové cestě č. 283 severovýchodním směrem. Silnice s parádním povrchem a nespočtem zatáček se nejprve klikatí zalesněným úbočím kopce nad horskou říčkou, aby vzápětí oběhla kolem několika jezírek a dále pokračovala zvlněnou krajinou až k městu Aue. Tento úsek patří k nejhezčím z celého výletu a určitě se sem hodlám vrátit.
Průjezd Aue zpestří pohled na nádherný evangelicko-lutheránský kostel. Z důvodu pokročilého času vynechávám jeho prohlídku (no dobře, dobře - nenašel jsem legální místo na zaparkování) a pokračuji po S272 zpět na státní hranice. Do ČR tentokrát vjíždím hraničním přechodem Potůčky. "Kulturní" šok je opravdu obrovský. Z úhledného venkova doslova vrážím do vietnamského chaosu. Všude kolem cesty jsou stánky s naprosto vším (zbytečným) zbožím a na silnici chaos. Tak tohle teda ne. Rychle odtud pryč. A je jedno, že po cestě ála tankodrom na Boží Dar. Nechci ani domýšlet, co si o nás musí myslet zahraniční turisté, když je u nás přivítá taková hrůza.
A jsme tady. Pomyslný cíl dnešní cesty. FICHTELBERG. Cedule mě z Božího Daru vedou po krátké příjezdové cestě a už jsem na parkovišti na vrcholu 1.215 m vysokého kopce.
Studený vítr, teplota kolem sedmi stupňů a dohlednost jen pár kilometrů. Počasí není z nejlepších, ale aspoň neprší/nesněží a přes motorkářské oblečení zimu rozhodně nepociťuji. Tak se jdu aspoň projít kolem budov na vrcholu. Nemilé překvapení je, že všechny restaurace mají tento týden zavřeno. Takže ani čaj, ani typický Strudel. Však ono na ty EURA ještě dojde ☺. Chvíli se kochám blízkým okolím. Na české straně si prohlížím park větrných elektráren (za chvíli kolem nich pojedu) a také Klínovec. Z údolí sem doléhá teskné houkání parní lokomotivy. Společně se sychravým počasím a památníkem připomínajícím rozdělenou Evropu z dob minulých je o zádumčivou atmosféru postaráno. Zajímavé místo. Jsem tu úplně sám. Zájezd německých babiček již dávno odjel mikrobusem do údolí a tak nic neruší hukot větru, vůni dřeva a zvuk parní píšťaly.
Dost sentimentu. Barborka mě "unáší" zpět do Čech. Dělám ještě krátkou odbočku do obce Háje pod Klínovcem. Je to už spoustu let, kdy jsem zde pomáhal rekonstruovat jeden malý hotýlek, v kterém jsme pak trávili lyžařský výcvik v rámci střední školy. Budovu nacházím okamžitě. I po patnácti letech vypadá stále stejně. A vida, i majitel je stále stejný. Usmívám se do přilby a vyrážím dále.
Nad obcí Měděnec vidím jakousi kapličku. Odbočuji proto z hlavní a hurá nahoru. Asfalt záhy končí. Barborku to nechává v klidu a vyváží mě po kamenité stezce až na vrchol. Dochází mi zajímavá věc. Tahle motorka neponouká k rychlé a adrenalinové jízdě. Naopak. Na německých okreskách, kde je limit 100 km/h a bezvadný asfalt jsem si jel pohodových 80 km/h a neskutečně se bavil. Ale tady? Žádná cesta není tak špatná, aby nešla projet. Motor jen více zabručí a už přední kolo poskakuje po kamenech a ujíždí na hlíně, ale stále kontrolovaně a s pocitem "sucha a bezpečí". Tak to je něco. Je to můj/náš první OFF-ROAD a já si ho neuvěřitelně užívám. WAW.
Kaple z roku 1674 je zasvěcena Neposkvrněnému početí Panny Marie. Od ní je překrásný výhled na velkou část Krušných hor. Ale není to jen tato kaple, která stojí za shlédnutí. Na celém kopci i v blízkém okolí můžeme nalézt spoustu pozůstatků po těžbě železné a stříbrnonosné měděné rudy. Tato těžba je zdokumentována již v roce 1449. Od roku 2007 jsou pak zpřístupněné dvě štoly pod vrcholem Mědník.
Nádherné silnice 223 a 224 mě přivádí do Kadaně. Odtud již rychlejší cesta na Podbořany a hurá k Rakovníku. Navigace chce urychlit cestu po R6 na Prahu. Ale mně se ještě nechce. GPSku proto vypínám a odbočuji do lůna křivoklátských lesů. Jedu kam se mi (nebo snad Barborce?) chce. Projíždíme tak i kolem Křivoklátu. Opravdu majestátný hrad. Poslední zastávka je u Chrustenické šachty na Berounsku.
Po 432 km dorážím domů. Jsem spokojený. Výlet se opravdu vyvedl. Motorka šlapala na jedničku s hvězdičkou. Troška statistiky na závěr. Jízdní průměr (dle palubního počítače) činil 57 km/h. Se všemi zastávkami pak cca 45 km/h. A spotřeba? Podle počítače krásných 4,3l/100 km. Podle lístečků od pump dokonce 4,2l/100 km. Tak kam vyrazíme příště? ☺
Více fotek je na: Fichtelberg na "rajčeti"
0 komentářů:
Okomentovat